Pavel Kozák - Jak změnil Internet náš sexuální život?

Při každodenním běhu času si málo uvědomujeme jak dvě minulá - internetová - desetiletí, zásadně změnila pohled na sex, a v důsledku i na naše partnerské soužití. Internetová mladá generace si musí v komunikaci se staršími často ujasňovat, o čem je řeč a zda mluví o tomtéž. To je zvláště vidět při srovnání informovanosti, postojů a chování dnešních studentek a jejich maminek.

Z dřívějších deviací udělal Internet tuctové chování (voyerismus/exhibicionismus, autoerotika), z odsudků nálepky (praktikování s osobou stejného pohlaví nebo s pomůckou) a z ideálů mýty (simultánní orgasmus). Rozvinul i širokou debatu o dříve téměř neznámých jevech (např. ženská ejakulace, několikanásobný mužský orgasmus, ňadrový orgasmus). Nahota se stala kostýmem bavičů sexuálního odvětví. Standardní charakteristika sexu (počínání párové, heterosexuální, koitální, orgasmické, v lásce a bezpečné proti nemocem a neplánovanému těhotenství) platí pro fantazii inspirovanou Internetem za jakýsi "střední proud".

"Internet je z 90% sex - a těch zbylých 10% se tváří, že oněch 90% neexistuje," řekl jeden www-porno-magnát. A tak stojíme před dvěma kulturami - televizní a internetovou. Internet - přenos viděného a platby za to - stály u zrodu většiny pokročilých technologií.

Sexuologie sama uznává Internet za jeden ze tří hlavních hybných momentů Druhé sexuální revoluce, spolu s pandémií HIV/AIDS a s rozvojem ženské sexuality. (Pro První sexuální revoluci byla zásadní léčitelnost sexuálně přenosných nemocí díky antibiotikům, antikoncepce a zaměstnanost žen.) Faktory Druhé sexuální revoluce jsou provázané a nemůžeme mluvit o jednom, abychom nemuseli zmínit další dva.

Kromě sexuologických expertů - svázaných ovšem s oficiální civilizací, která má tendenci se vyhýbat radikálnějším tezím o sexu, neboť je má za subversívní (Tangová) - dává na Internetu rady řada dobrovolníků a samozvaných guruů. Pomocí klíčových slov se hledají a setkávají sexuální minority: konají se tedy akce, které by bez Internetu stěží proběhly, a na nichž účastníci figurují pod svými internetovými přezdívkami. Titíž teens probírají na Internetu do detailů sexuální praktiky, nad nimiž by jejich rodiče vrtěli hlavou (pokud o nich kdy slyšeli) - aby pak ve škole vyslechli oficiální proti-AIDS-ovou doktrínu, která se nezměnila od první poloviny 80-tých let. Výchovný dopad této schizofrenie na tvárnou mladou duši těžko domyslet...

Je nepochybně požehnáním, že se můžeme anonymně zeptat jedince (či jedinky) opačného pohlaví na jeho/její prožívání. Stejně tak je nepochybně špatně, že Internet šíří zcela kontraproduktivně zobrazení nechráněného styku i v době HIV/AIDS, přičemž se nemůže vyhnout normotvornému vlivu na dospívající. Jsou ale mnohé jevy, které Internet motivoval, u nichž není jasné, zda jsou dobré či špatné, resp. do kterého osudu a v jaké chvíli se hodí (např. surrogátní partnerství či přeskupení dosavadních partnerských vztahů upřesněním sexuálních zájmů).

Internet nám tedy poskytuje informační základnu k rozhodování o vlastním životě s daleko lepším vhledem "jak je to doopravdy", než tomu bylo u poválečné generace indoktrinované - přes veškerý meziválečný vitalismus - stále ještě zamrzlým viktoriánstvím. Pak se ovšem tím spíše nemůžeme zbavit vlastní odpovědnosti za sebe i za své bližní, ba svým způsobem nám v internetové džungli nezbývá, než odvádět každý sám za sebe i z hlediska etiky profesionálnější práci - pokud se pouštíme i v realitě našich životů na neprozkoumanou půdu. Filosofové totiž vědí, že těžší než říci, že je něco "nějak" (jakkoli i to je těžké), je odvážit se argumentovaně říci, že je to tak dobře, a vůbec nejtěžší je říci, že by tomu mělo být "jinak".